Kronika

Za přáteli do Halle

Halle, 3. – 5. 10. 2008 Každá návštěva ve františkánské farnosti v Halle je pro nás svátkem. Kromě toho, že svojí návštěvou potěšíme naše německé přátele, máme vzácnou příležitost být spolu několik dní i jinak než pouze „pracovně“ (i když zpěvu se rozhodně nevyhýbáme, ba právě naopak). K velké radosti nás všech s námi tentokrát jel i P. Antonín.

Díky jeho dlouholetému přátelství s P. Martinem z Halle se vlastně naše dvě farnosti – z Ruprechtic a z Halle – začaly navštěvovat. Do Hallerádi cestujeme Járovým mikrobusem. Čtyři hodiny společně strávené v malém prostoru mají své kouzlo J. Tentokrát to však nevyšlo a cestovali jsme dvěma osobními auty. Nevím, jak probíhala cesta v autě druhém, ale v tom našem byl klid a mír (tedy až na „řvoucí“ trochu porouchané samotné auto J, protože Marcela dospávala po noční směně a tak jsme ji nechtěli rušit.

Návštěvy v Halle již mají téměř stálý scénář – v pátek večer příjezd do Halle, v sobotu výlet, koncert scholy a setkání s farností, v neděli účast na mši, při které také zpíváme, oběd v klášteře a odpoledne odjezd zpátky domů, do Liberce.

Na výletě jsme byli v nedalekém Merseburgu. Náš průvodce Johannesje přímo chodící encyklopedie a současně výborný vypravěč, takže výlety s ním jsou vždy velkým zážitkem. Tentokrát nám výlet zpestřila i Josefina(z Halle), která se s naší vydatnou podporou začala učit česky.

Náš odpolední koncert předcházel vyprávění Dr. med. Brigitte Mutschlero jejím působení v nemocnici v Manile na Filipínách. U nás ještě není tolik obvyklé, aby se lékař rozhodl jet na několik týdnů či měsíců zdarma pomoci do některé misijní nemocnice třeba v Africe. A po návratu zpět o své cestě vyprávěl v různých farnostech, aby i ostatní lidé o této pomoci nejen věděli, ale měli možnost se k ní přidat – modlitbou, penězi, třeba i podobnou cestou. Toto vzájemné a společné sdílení pomoci potřebným v jiných zemích bylo pro mne velkým zážitkem.

Při setkání s místní farností (v sobotu večer ve společenské místnosti františkánského kláštera) si na své přišli všichni milovníci dobrého jídla, pití i zpěvu. Hvězdou a „objevem“ večera se stala Marcela, která na chvíli ztratila zábrany a předvedla všem svůj krásný sametový hlas. Ovšem – až po několika pivech. Po kolika, to nám však neprozradila (ale my si myslíme, že po čtyřech J. Vy ji ale asi hned tak neuslyšíte, protože při koncertech nebo nahrávání CD pijeme pouze čaj a kávu. A při mši, kdy zpíváme především, nepijeme vůbec J.

Při nedělní mši jsme zazpívali německé písničky, které jsme již dříve nacvičili jako dárek našim německým přátelům.

Po společném obědě, kávě a zákusku, který jsme odmítnout nemohli a ani nechtěli, krásný víkend v Halle skončil. Ještě se se všemi rozloučit a pak už jsme se opět vydali na cestu – tentokrát domů, do Liberce.