Kronika

G-mše 2006

Liberec – Ruprechtice, 18. 6. 2006 Když v lednu 1995 Zdeněk na ekumenickém koncertě nahonem vymýšlel název pro partu lidí, kteří spolu zpívali každý čtvrtek při mši, určitě ho ani ve snu nenapadlo, že bude takto zpívat a hrát ještě za deset let. Možná ho v tu chvíli už napadlo, že bude k písním psát aranže, ale určitě ho nenapadlo, že bude psát vlastní písně a že aranže rozšíří i na spoustu dalších nástrojů.

Myslím si, že se to vše událo právě proto, že to Zdeněk neplánoval. Že to bylo v plánu Někoho jiného.

Život Scholy pomalu ubíhal, stále do ní přicházel někdo, kdo chtěl zpívat i brát zpěv jako službu.  Přibývalo let i písní aranžovaných Zdeňkem. Nejprve do trojhlasů, později do čtyřhlasů s doprovodem flétny. Před natáčením 2. CD v roce 2002 připsal Zdeněk noty pro basu a housle. Pak přišel pokus zhudebnit text Zdeňkovy manželky Dany. A tak to šlo pomalu, ale stále kupředu. Další autorské písně, dokonce i s vlastním textem. Mezitím aranže koled pro malé i větší muzikanty z farnosti pro vánoční dětské mše v Ruprechticích. Zákonitě tedy nakonec přišla myšlenka celé autorské mše s velkou aranží pro více nástrojů.

Noty už byly náročnější a bylo potřeba trochu zkušenějších muzikantů. Proto Zdeněk pozval i své hudební přátele mimo farnost. Mše byla připravována jako společná slavnost, proto Scholu posílili z farnosti všichni ti, kteří si s námi chtěli zazpívat. 

 Příprava aranží i samotné nacvičování trvalo dost dlouho. Zdeňkův styl byl úplně jiný, než co většina muzikantů a farních zpěváků zatím hrála a zpívala. Spojení rytmických písní, které v jejich nejjednodušší podobě doprovázela pouze kytara a basa, s houslemi, violou, violoncellem, klarinetem a flétnou bylo v tu dobu neobvyklé.  

Výsledek všechny překvapil. Nebývá zvykem v kostele tleskat, tentokrát ale tleskali snad všichni. Mnozí účastníci mše později řekli, že díky hudbě byla mše velice slavnostní a že díky ní (hudbě) prožili mši mnohem intenzivněji než kdy jindy. Že je hudba povznášela blíž Bohu…