Kronika

Halle - biřmování

2012 09 28 016 s3a moritzburg zamek 160x120Halle, 28. - 30. 9. 2012  Na tuto návštěvu jsme se těšili přes půl roku, možná ještě déle. Udílení svátosti biřmování je pro každou farnost velká událost, spojená s návštěvou biskupa. Bylo pro nás velkou ctí, že jsme byli pozváni zúčastnit se právě této slavnosti.
 
 
 
Pátek 28. 9. 2012 – Moritzburg, Meissen, Halle:
Jeli jsme celkem ve třech autech (z toho dvě se Scholou), každé vyráželo z Liberce v jinou dobu. Přesto jsme se všichni nakonec ve stejnou dobu sešli v Moritzburgu, městečku, kde se nahrávala pohádka „Tři oříšky pro Popelku“.
2012 09 28 029 all z lbc strevicek 200x150Nejen pro nás je to jedna z nejkrásnějších pohádek. Ani zde na ni nemohou zapomenout. Popelčin střevíček v nadživotní (téměř obří) velikosti stojí na nádvoří zámku, Libuše Šafránková jako Popelka je na vstupenkách do něj.
Kdo má rád udržované zámky v Čechách, ty zdejší ho zřejmě příliš nezaujmou. Přesto i zde najdeme spoustu zajímavostí. Kromě jejich počtu (asi 360), např. obrazy vyráběné z peří, vystavené právě ve zdejším zámku. Také zámek v Moritzburgu jako takový je krásný – osově souměrné je zde skoro vše, kromě sbírky paroží. Zdejší myslivci totiž byli velice zodpovědní a odstřelovali pouze nemocnou zvěř.
Dalším městem, které jsme cestou do Halle navštívili, byla krásná Míšeň (Meissen). Ve zdejší katedrále jsme sice nebyli (vstup nebyl zadarmo), zato jsme si zazpívali v její boční kapli. Před vchodem do ní bylo na ceduli něco jako „Ruhig, bitte!“, ale tomu jsme moc nerozuměli  .. to je vtip, samozřejmě. Kaple byla celá kamenná, kamenné zdi ještě obložené kamennými náhrobky .. akustika zde byla úžasná. Krásně se nám tu zpívalo. Ostatní návštěvníci ceduli rozuměli a byli potichu. Náš zpěv jim naštěstí vůbec nevadil. Jak se ukázalo, tak přesně naopak. 
 
K večeru jsme dorazili do Halle. Myslím, že se tu už všichni po těch letech, co sem jezdíme, cítíme jako doma. Už dopředu jsme věděli, že nás čeká večerní grilování s Blasmusik a nějaké překvapení. (Překvapení přišlo, ale až na úplný závěr naší návštěvy a bylo to opravdu překvapení !!)
Páteční večer byl jako vždy po našem příjezdu do Halle vyplněn povídáním a společným zpěvem se všemi, kteří nás přišli přivítat.
 
Sobota 29. 9. 2012 – Halle:
Dopoledne jsme šli Aničce, která tu byla poprvé, ukázat město. Průvodkyni nám dělala Josefina. Samozřejmě, že i my tu stále objevujeme nová krásná místa. Mnoho jich už ale známe a už s nimi máme spojené vlastní vzpomínky.
  
2012 09 29 549 halle biskup s3a ffr 200x150Hlavní akce, kvůli které jsme byli do Halle pozváni, bylo udílení svátosti biřmování. Přijel proto i místní biskup z Magdeburgu Dr. Gerhard Feige, jehož už jsme kdysi měli možnost poznat přímo v jeho sídelním městě. Slavnostní mši a naši účasti při ní předcházely docela zmatky, ale nakonec vše dobře dopadlo. Písničku, kterou jsme nejprve měli a pak neměli zpívat, jsme se naštěstí naučili, protože jsme ji opravdu zpívali. Ostatní písně (např. Adoramus te .. viz. naše 3. CD nebo latinské ordinarium) jsme zpívali s místním chrámovým sborem.
 
Odpoledne jsme jsme strávili s biřmovanci (bylo jich téměř třicet) a jejich rodinami. Bylo to krásné odpoledne, večer i noc naplněné povídáním s německými přáteli, jejichž počet se rok od roku zvětšuje. Ale také (nejen naší) hudbou a zpěvem. Josefínin nový sbor zpíval úžasně! (.. už je domluveno, že příští rok přijedou na návštěvu do Liberce.) Pár písniček jsme zazpívali jako Schola od 3A, ale pak už si celý večer hrála a zpívala Schola jen tak sobě i ostatním pro radost. Kytara i basa putovaly téměř mezi všemi členy Scholy. Na své si přišel i Zdeněk se svými houslemi. Nejvíc ovšem, když za klávesy zasedl dlouhovlasý mladík a začal preludovat. Zdeňkovi to samozřejmě nedalo a během chvilky se přidal s houslemi. A pak hráli … a hráli … a hráli … jak dlouho, nikdo netušíme. Ale dost. Když skončili, byl Zdeněk doslova a do písmene nadšením bez sebe – sám společné preludování nazval hudební extází.
  
Neděle 30. 9. 2012 – Halle, Lipsko, Bautzen:
 
 Nejprve to vypadalo, že přijedeme do Halle, zazpíváme v sobotu při mši jednu píseň a zase odjedeme. Nakonec jsme v neděli zpívali vše (kromě první a poslední písně) při obou místních mších a po skončení té druhé jsme ještě přidávali. Pro nás opravdu nečekaným zážitkem byl mohutný potlesk, snad i s dupání, aby bylo víc nadšeného hluku, kterým nás obdařil plný kostel věřících po skončení hlavní mše od 10h.
 
Když jsme po obědě začali domlouvat, kdy které auto odjede do Liberce, přišlo avizované překvapení. Michaela (z Blasmusik z Halle) od firmy, kde pracovala, zapůjčila velkou plachetnici a část hudebníků z Blasmusik nás vzala na projížďku lodí po Saale, řece, která protéká městem. Překvapení bylo dokonalé a dokonale připravené. Na plachetnici byl náležitě oblečený kapitán - Michaela. Hlavní "atrakcí" však byl plavčík Ludge, který nám v plavkách jak z filmu pro pamětníky předvedl, že i v tuto roční dobu se dá v řece koupat. Další překvapení pak bylo v podobě hudebního doprovodu nejen na lodi, ale i v kavárně, ke které nás lodí zavezli.
 
Vůbec se nám nechtělo odjíždět domů.
Velice nás těšilo, že vztah Liberce a Halle se přijali za své i Franz-Leo a Pascal, kteří farnost v Halle převzali po Martinu Domogalovi. Ten, spolu s naším P. Antonínem, začal kdysi tento vztah budovat.
 
Naše auto (Zdeněk, Zdislava, Marcela) jako obvykle domů moc nespěchalo. Cestou jsme se proto ještě stavili v Lipsku. Na průzkumy, zda se příště vyplatí se sem podívat. I sám Zdeněk, který již v Lipsku byl, byl překvapený, jak je město krásné a kolik nádherný budov zde je. Můžeme se tedy všichni těšit na příští výlet do Halle – povede přes Lipsko.
Začíná být naším dobrým zvykem stavit se cestou z Halle u sestřiček klarisek v Bautzenu. V jednom okně kláštera se sice ještě svítilo, ale desátá hodina noční už přece jen nebyla tou nejvhodnější dobou pro návštěvy. Nedostali jsme se ani do kostela, který bývá stále otevřený. Sestřičky jsme pozdravili alespoň v duchu a vyrazili jsme na poslední část cesty - zpět do Liberce.