Schola od 3A - Liberec

Kronika

V Bavorsku máme nové přátele

Podrobnosti: Nadřazená kategorie: Kronika; Vytvořeno: 27. duben 2012

Bavorsko - biskupství Eichstätt, 27. 4. - 1. 5. 2012 Už to začíná vypadat, že zpíváme víc v Německu než u nás v Česku. :-) Další pozvání, které jsme dostali, bylo do Bavorska. Během čtyř dnů jsme byli hosty ve čtyřech farnostech biskupství Eichstätt: Weissenburgu, Ramsbergu na břehu jezera Brombachsee, Gunzenhausenu a Hilpoltsteinu.

Pátek 27. 4. 2012 - Dietfurt

Abychom si užili trochu „svobody“ ještě před oficiálním programem, vyjeli jsme dvěma auty o den dřív, už v pátek odpoledne. Nocleh Zdeněk zařídil ve františkánském klášteře v Dietfurtu.

Měli jsme přijet nejpozději v 19.00 hod., což se nám nepodařilo – přes Prahu je průjezd vždy dost náročný a zdlouhavý. Jeli jsme někam, kde jsme nikoho neznali. Nevěděli jsme, co máme čekat. Zdeněk řekl, že radši čeká to horší (že bude zavřený klášter nebo se na nás hned na přivítanou budou mračit …) a pak že bude radši mile překvapený, když to tak nebude…

Byli jsme mile překvapeni … františkán čekal, mile se usmíval, měli jsme připravenou večeři i pokoje, děvčata i postele …. byl to hezký začátek výletu.

Sobota 28. 4. 2012 – Norimberk, Weissenburg

Norimberk je nádherné starobylé město. Věnovali jsme mu sobotní dopoledne a část odpoledne - chvilku volna před nabitým oficiálním programem, který pro litoměřickou a Eichstättskou diecézi připravil pan Dischinger. Právě když jsme si prohlíželi místní hrad, dostali jsme SMS-pozdrav od Jirky, který jediný s námi nemohl jet. Byl právě se svými dětmi na farní brigádě na zahradě vedle našeho "rodného" kostela v Liberci – Ruprechticích. Bylo hezké, že byl alespoň takto v duchu s námi.

Odpoledne jsme dorazili na první místo našeho „putovního tábora“ po Eichstättském biskupství, do Weisenburgu. Je to krásné staré městečko. Bylo nám líto, že na něj máme tak málo času.

Jedinou noc (ze soboty na neděli) jsme jako Schola byli rozděleni do rodin. Bylo zvláštní, že každá rodina, do které jsme přišli, byla jiná, ale každá přesně taková, abychom si vzájemně sedli. Tereza a Zdislava si připadaly jako na nádherné dovolené. Zdeněk s Honzou byli u stavitele kapličky. Marcela s Aničkou se rozpomínaly na svou němčinu a Daniela si užila večer s náhradní babičkou.

Naši hostitelé přiznali, že nevěděli, do čeho jdou, vlastně z nás měli obavy. Byli však mile překvapeni a byli za naši návštěvu rádi.

Večer jsme prožili první společnou mši s místní farností a a po ní jsme si společně poslechli vyprávění Zdeňka o životě v naší farnosti.

Neděle 29. 4. 2012 – Pleinfeld, Ramsberg

Hned ráno jsme se přesunuli do kostela sv. Víta. Ovšem ne v Praze, ale v Pleinfeldu. I zde jsme se aktivně, tj. naším zpěvem, zúčastnili mše svaté. Bylo milé, že mše byly slouženy vícejazyčně, česko – německo –latinsky. Měli jsme také připraveny texty čtení, evangelia i kázání v naší rodné češtině.

Před obědem, který pro nás připravili v Ramsbergu, jsme si poslechli další vyprávění, tentokrát o farnosti Dlouhé Mosty. Po obědě jsme se společně s místními podívali na kopec k moderní kapličce sv. Jakuba i dolů na jezero Brombachsee. Asi 90 minut jsme se plavili lodí. Zde jsme si zpěvem „vydělali“ na volný lístek. Noc jsme pak strávili v místní škole.

Pondělí 30. 4. 2012 – Gunzenhausen

Z Gunzenhausenu pochází pan Dischinger, který celou čtyřdenní akci zorganizoval.

Čekaly nás zde dva koncerty – dopoledne v Domově pro duševně postižené (der Regens-Wagner-Stiftung) a odpoledne v Domově pro seniory (Burkhardt-von-Seckendorff-Seniorenhaim). Bylo příjemné vidět, jakou radost ze zpěvu obyvatelé obou domovů měli. Zajímavé bylo, že v obou domovech vždy v první řadě seděla paní, která s námi nadšeně zpívala. V prvním domově dokonce i české písně.

Protože v pondělí byl obyčejný pracovní den, mše sv. byla až večer - v moderním kostele Sv. kříže. Po ní jsme si poslechli, jak se žije ve farnosti Vratislavice.

Úterý 1. 5. 2012 – Hilpoltstein, Regensburg

Na mši jsme jeli asi 40 km od Gunzenhausenu, do kostela Sv. Jana v Hipoltsteinu. Povedlo se nám přijet pozdě, ale naštěstí nás čekali trpěliví místní farníci i kněz s jáhnem. Všichni seděli tiše v lavicích a dívali se na oltář. Marcela si pak při mši všimla, že na oltáři byly veliké hodiny, které kupodivu ukazovaly přesný čas. Nevíme proto, jestli lidé v kostele trpělivě pouze nevypadali. Jestli místo obvyklého nervózního poklepávání na hodinky nehleděli výmluvně na velké hodiny.

Po posledním povídání, tentokrát opět od Zdeňka, a společném obědě nastalo loučení. Bylo nám všem trochu smutno. Nejlépe to asi vystihla Angelika, naše bavorská průvodkyně, když řekla: „Přijeli jste jako hosté, odjíždíte jako přátelé.“

Naše Schola se na závěr opět rozdělila a první auto odjelo hned po obědě domů. Osazenstvo druhého auta se nejprve podívalo na místní hrádek a potom také vyrazilo domů.

Zastavili jsme se ale ještě v Regensburgu. Největším kulturním zážitkem pro nás zřejmě byl Dóm Sv. Petra, nádherná gotická stavba čnící vysoko k nebesům.

Příjezd do Liberce ve středu ve 2 hodiny ráno nám na úplný závěr výletu ještě zpestřila policejní hlídka, která odchytávala opilce vracející se v pozdní noční hodinu z „tahu“ domů. Že narazí na někoho, kdo se právě vrací až od Norimberku, je určitě nenapadlo.